Jsem vážně tak neschopná, nemám dostatečnou motivaci, nechci to doopravdy, nebo za to může nějaký skrytý psychický blok, který nedokáži identifikovat?

Také se občas ptáte, co stojí za vaší neúspěšnou snahou se sebou něco dělat? Já poslední dobou neustále.. má váha se v poměru k výšce 163cm pohybuje mezi 60-63kg a přestože chci zhubnout a už se mi i v březnu podařilo po měsíci dosáhnout 58,9kg a výrazných změn v obvodech, najednou přišlo něco, co moje přesvědčení jakoby odsunulo někam do pozadí a já začala pro změnu pracovat na tom, abych přibrala... přestala jsem cvičit, začala mlsat...

Já prostě vůbec nechápu PROČ!!?? Chtěla bych jednou provždy škrnout ze svého slovníku slovo hubnutí, dieta, tlustá... prostě bych byla ráda, kdybych nenásilně začala zdravěji jíst a pohyb už vlastně mám- měsíc jsem majitelkou členství v posilovně, kam několikrát týdně chodím, proto už by mi stačil opravdu krůček...

Jak ho mám, ale, udělat? Dokážu jíst zdravě, vím že ano, ale vždy se ve mě něco zlomí a já nekontrolovatelně tláskám... přitom jsem si řekla- už si nebudu říkat- od zítra, nikdy si nedám čokoládu apod.. prostě budu zdravě jíst a sem tam, klidně denně si něco malého dopřeji.. ale mě to nejde.. já buď na 100% jím zdravě, nebo na 80% nezdravě.. a nejde mi to dát dohromady.. můj mozek prostě odmítá přijmout fakt, že zhubnout znamená změnit životní styl... něco ve mě se bouří tomu, přestat jíst kdykoliv a cokoliv...

V březnu jsem měsíc jedla zdravě, hrozně řešila etikety na potravinách, radovala se z každého centimetru, gramu dole... a pak jsem najednou něco zhubla, začali si toho všímat ostatní a já co? Přibrala zpátky ;) je pravda, že jsem celý březen o ničem jiném nepřemýšlela, ani nemluvila, než o tom, co obsahuje kolik kalorií, kolik kalorií jsem spálila tímhle a tímhle, kdy si uvařím jídlo na druhý den, jestli stihnu odcvičit... byla jsem do toho zapálená, moc jsem to řešila.. a dlouho mi to nevydrželo.. ostatně- nikdy mi nic dlouho nevydrží.. vždy se do něčeho pustím a po pár dnech, týdnech to vzdám.. stejně tak rychle měním názory...

Ještě že ne partnery, ale bojím se, že ten, který tyhle moje vrtochy trpělivě snáší už přes tři roky brzo změní přítelkyni.. protože tohle se nedá vydržet...

PORAĎTE MI PROSÍM:) JAK MÁM BOJOVAT proti mé "nemoci" všechno rychle vzdát?